Smutny den

Dnesni den zacal velmi smutne. Dozvedela jsem se, ze predevcirem v Nikaraguy zahynuli tri ucitele z Mendelovy univerzity. Jeden z nich, Tomas Kotrba, mi v cervnu hodne pomahal s napsanim zameru diplomove prace a kdysi me ucil Manazerskou etiketu.

Je hrozne smutne, ze tragicky spolu s dalsimi dvema uciteli zahynul pri dopravni nehode. Projekt v Nikaraguy, ktery letos zacal a predchazely mu velke pripravy, ted pro mnohe znamena obrovskou ztratu. Zvlaste kdyz na nej byli vybrani velice nadani a schopni ucastnici. Nezbyva nez se modlit za pozustale, aby tuto obrovskou a necekanou ztratu dokazali prekonat.

Co se vse nedozvim na Bible studies

Kazde utery vecer se tady v lobby schazime s kamaradkami na tzv. Bible studies. Jde spis o typicke "spolčo", na kterem si cteme z Bible, ale taky se bavime o ruznych tematech.

Krom toho se tu ale dozvidam celkem uzitecne informace... napr. co vse se da zvladnout mezi hodinami.
Tak napr. jedna kamaradka zvlada jezdit na kole a u toho se modlit ruzenec - diky modernim aplikacim do iPhonu:

Jina kamaradka zase dokazala zaslapnout veverku. Sla si po kampusu, divala se do mobilu a najednou to bylo. Veverky jsou tu tak trochu mimo... porad jen neco ji a uz ani neutikaji.

Tak takto si tu rozsiruji obzory.

Mentoring

Dnesni den byl obzvlaste krasny a plny radostnych udalosti. Jednou takovou bylo kupodivu prvni setkani s mou mentorkou v oblasti PR. Cely akademicky rok se budu schazet s Viann, postarsi pani, ktera uz by mela byt v duchodu, ale protoze je doslova nepostradatelna, tak stale jeste pracuje pro centrum absolventu UNL.

Je to velmi mila pani se spoustou zkusenosti, ktere se mi bude snazit behem nasich setkani predat. Take zorganizuje spoustu dalsich setkani s uspesnymi lidmi, ktere budu moci stinovat apod. Uz ted se tesim. Pry me taky nekdy vezme nekam na vylet, do restaurace na veceri i s dekanem Alanem, ktery je nasim spolecnym pritelem.

Z dnesniho setkani mam jeste ted radost. Dozvim se spoustu praktickych veci, uvidim manazery v akci, nahlednu do zakulisi event planningu. Proste skvele. Dokonce jsme museli vyplnit smlouvu, ze se sejdeme minimalne 6x za rok. Obe jsme se ale shodly na tom, ze to bude mnohem casteji. Poznam pry i jeji rodinu. Jedna z jejich dcer pry minuly rok zpivala nejakou ceskou operni arii pri vyznamne udalosti, ktere se zucastnilo 7 reprezentantu CR. Tak to bude urcite taky zajimave.

A pokracovani priste.. nebo vlastne za rok, kdy budete moci sami posoudit, kolik jsem se toho tady naucila.

Prezila jsem!!

Tak jsem se uz opet aklimatizovala po krasnem vikendu. Byla to nedherna, az brala dech. Tak snad jen par vymluvnych obrazku:

Leave No Trace Ethics

Nazev tohoto prispevku skoro pripomina nejakou detektivku nebo prinejmensim skautskou bojovku. Neco jako beze stopy...

"Nezanechat zadnou stopu" je jednim z hlavnich pravidel, kterymi se mame ridit na nasi vodacke vyprave k Niobrara river. Uz za pul hodiny bych se mela hlasit u velkeho Forda F150, ktery nas po asi sestihodinove ceste mistnimi kukuricnymi poli zavede do vytouzeneho cile. Melo by tam byt krasne. Jen reka, nasich 5 kanoi, ktere si povezeme, a nejaky kajak, taky prirodni rezervace se spoustou divoke zvere. Hlavne se pry nemame priblizovat k hnizdum ptaku, protoze se z nich v tu chvili stavaji nebezpecni teroriste okoli.

S sebou hlavne lahve na vodu, abychom pry meli co pit. V kempech zadna tekouci voda krome reky nebude.
Taky mame pocitat s kadibudkami a jinak prazdnymi loukami, ktere se nam stanou na vikend celkem levnou ubytovnou.
S cizi holkou v cizim spacaku.. tak by se dala charakterizovat situace, ktera me uz dnes vecer ceka. Jeste chybu dodat "a cizim stanu".

Uz se moc tesim, hlavne kdyz je ted celkem pekne. Podle vseho tu mame 17 stupnu, tak snad tam bude taky hezky.

Tak mi drzte palce, at mi nejaky jelen nebo divocak neskoci do lodi a neutopi me.

Lekce cestiny

Je tomu presne tak, jak jsem si cetla o Nebrasce na internetu: kazdy paty Nebrascan ma ceske predky.
Tato skutecnost neni pouhym statistickym udajem, ale opravdu zijici skutecnosti. Spousta lidi, co tu potkavam, zna nebo ma rada treba i uplne zapadle ceske vesnice, odkud kdysi pochazel jejich prapradedecek. Napr. ucetni kostela, do ktereho chodim, ma predky z Roznova pod Radhostem, nas koordinator Alan Cerveny zase nekde v zapadle vesnici zapadne od Prahy.
Na patre mam kamaradku Samanthu, ktera se ted prvnim rokem uci cestinu jako svuj hlavni obor na vysoke. Obcas se spolu ucime - pomaham ji s vyslovnosti. Vcera jsem ji zkousela ze slovicek, hlavne pridavnych jmen, ktera uz musi znat. Kdyz jsem pak otocila list na cviceni, ktere mela za domaci ulohu udelat, musela jsem se rozesmat. Mela pospojovat pridavna a podstatna jmena, a muj zrak sklouzl rovnou ke spojeni: tepla zena. Kdyz jsem ji vysvetlila, jaky vyznam to v cestine ma, tak jsme chvilku umiraly smichy. Kazdopadne kdyz jsem pak chtela najit lepsi spojeni, byla jsem celkem v koncich. V nabidce byla jen slova typu "pan, Anglican, ucitelka" apod, takze jsem si rikala, ze asi vybrala celkem dobre. Nakonec jsme mezi slovy nasli i "mesto", a ackoli to taky neni nejlepsi, snad to zni prece trochu lip.
To jsou teda ucebnice... ach ta uroven. A nemyslete si, ze to jsou nejake novodobe antidiskriminacni ucebni pomucky - jsou to pracovni listy z doby komunistu.

Podobne tu cestina vyvolava udiv, kdyz se mezi sebou s ostatnima Roubickama bavime a rikame casto "fakt, jo?" Vlastne jsem si ani sama neuvedomila, co vsechno pod timto slovem mohou mistni kamaradi slyset. Doslo mi to az dnes, kdyz jsme se spolecne bavili u vecere a Brianna Tichy se zacala potutelne a spokojene usmivat, ze uz vi, co myslime tim: fakt, jo?

Opet ruda jidelna

Pomalu tu konci sobota, ktera byla opet dnem ve znameni fotbalu, stejne jako v minulych tydnech.
Cele mesto se tu obleklo do cervenych tricek a opet vyrazilo na stadion, pekne sporadane, hodne dopredu, aby se stihli i sedmdesatilete babicky bez stresu posadit.
Nekteri si jeste nezapomneli pronajmout polstry s operatky na lavicky a uz se vydavali do vysin tribun.
Smutni studenti, na ktere nevysli listky, spolecne zamirili do kina, kde celou sportovni udalost tydne napjate sledovali.

Dnes jsem byla moc rada, ze jsem se teto akce nemusela zucastnit, protoze cely den mrholilo a byla celkem zima. Stacilo mi divat se z okna a obcas si ho pootevrit a uz jsem i pomalu slysela, jak si jaky tym vede (stadion mam skoro za rohem).

Nespornou vyhodou footbalovych huskers sobot je, ze tu mam jeste vetsi klid nez normalne...kdyz necham zavrene vynorne tesnici okno. A tak jsem se treba napriklad dnes mohla nerusene soustredit na poslech prijemnych hlasu expertu, kteri se me prostrednictvim online kurzu snazi naucit pouzivat designersky software. Presto bylo vrcholem meho celodenniho snazeni "pouhe" vytvoreni odstinu zelene a cervene, ktere jsem prevzala z barev meho dnesniho obeda (doslova...hezky jsem si vyfotila cherry rajcatka a salat a prvni krok jsem mela). Snad timto tempem nebudu pokracovat i nadale, protoze to bych zaverecne projekty neodevzdala ani o pristich Vanocich.