Prvni dojmy z NY

Byl vecer, prvni maj... no tak do maje tu mame jeste modne daleko, ale vecer byl. Sobotni vecer byl mimoradnym zazitkem. Sedela jsem v letadle doslova nalepena na okynko, kdyz jsem uvidela miniaturni Sochu Svobody. Pohled, ktery se prede mnou mel rozprostrit uz za par okamziku, jsem si ale nedokazala vubec predstavit. Nadherny nocni Manhattan mi doslova vyrazil dech a vryl slzy do oci. Trpytil se jako jeden z tech drahokamu, co obsahuje zelezo (ferit?), a mel i podobnou strukturu.. podobal se hodne vysokym tmavym krystalum tahnoucim se do vyse nebe. Naprosta nadhera,

Tuto pohodovou scenerii ale mel jiz brzy vystridat neprijemny neklid, kdyz jsem nasedala do predem objednaneho SuperShuttelu, ktery me mel zavest na misto urceni. Spolecne s dalsimi 8 lidmi jsem sedela v minibuse smerujicim na Manhattan. To me celkem znepokojilo, protoze jsem si myslela, ze budu bydlet v Bronxu. Naproste ticho me taky nedodalo na duvere. Ticho prolomila jen jedna postarsi pani, ktera zkusene komentovala mistni znaceni ulic: "to by se v Miami stat nemohlo, ze by tam byla krizovatka Place a Avenue.. vzdyt to znamena totez!"
Cestou jsme jeli po hodne zajimavych komunikacich, ktere se ve vzduchu krizily s metrem. Porad jsem si rikala, ze jedeme nekam spatne, vzdyt potrebuju na 450 West 51. ulici a my jedeme nekam dolu, tzn. na nizsi cisla ulic. Protoze byla v NY hrozna predvanocni zacpa, cesta trvajici normalne 15 minut trvala 2 hodiny. Za tu dobu jsem mela moznost si nejen prohlednout 5th Avenue, katedralu, Times Square apod, ale taky pochopit zpusob znaceni ulic. Konecne mi doslo, ze 450 neni nazev ulice, ale domu. Jupi.. konecne ze me neprijemny pocit opadl. Uz jsem vedela, jak se v NY zorientovat a byla jsem i dostatesne blizko nato, abych v jakemkoli pripade dosla do konventu pesky. To ale nepripadalo v uvahu, protoze jsem si zaplatila za door-to-door dopravu, a ridic me nesmi nechat jinde nez primo pred barakem. Nastesti jsem z cestujicich byla druha na rade, kdo byl rozvezen,a tak jsem do konventu dorazila po 11 v noce. To byla dalsi obava.. Behem letu jsem se sestrickam vubec neozyvala a ani po priletu jsme vubec nekomunikovaly. Nezbyvalo nez doufat, ze na me pamatuji a ze uz nespi.

Nastesti mely sestry ten den vanocni vecirek s zenami, kterym pomahaji, tak se taky akorat vratily "z prace". Vrele me privitaly a ja si po kratke navsteve kaple a kuchyne mohla jit konecne do sveho pokojiku odpocinout.

Nasledujici den byla duchovni obnova, pri ktere se mlcelo, a tak jsem si po narocnem cestovani mohla odpocinout. Behem dne jsem si i poradne pospala. Vecer jsem pak sla do postele uz radsi v 8 hodin, protoze jsem vedela, ze od nasledujiciho dne zacne klasterni rezim s vstavanim v 5.30.

Prvni den s rezimem uz je ale uspesne za mnou - stravila jsem ho prevazne pecenim muesli pro 100 lidi (6 galonu * 16 hrnku) - a ted uz me jen ceka duchovni cetba a sladke sny.

Takze tak dobre se mam.

Pokracovani priste.