Lk 12,31... motto pro tento rok, ktery zacal pred mesicem

Dnes jsou to presne 4 tydny, kdy jsem v Praze usinala se smisenymi pocity a plna ocekavani, co prinese nasledujici den. Mela jsem brzy vstavat, vzit svuj kufr a nasledovat ostatni, kteri v ten den rano mirili na letiste. Kufr to byl opravdu tezky a jeste k tomu jsem mela obrovskou krosnu plnou knizek, kterymi jsem mela rozsirit americke sbirky, a tak jsem jsem se v tomto ohledu mela na co tesit.

Obavy jsem mela jen ze schodu do metra a z metra, protoze tam casto nejsou jezdici schody, doufala jsem ale, ze se najde nejaky gentleman, ktery mi pomuze, kdyz uvidi, jak zapasim se svym cennym nakladem. A taky ze jo.

Druhy den rano jsem se na letisti poprve setkala se svymi novymi spolecniky, Janou, Anickou, Honzou, Jirkou a Ludkem, kteri se rozloucili se svymi rodinami, a pak uz jsme se spolecne vydali k letadlum. Let ubehl rychle, nad oceanem jsem sedela vedle jednoho pastora, ktery se me snazil presvedcit o tom, ze pokud nemluvim jazyky, tak nemam Ducha svateho. Byla to celkem zajimava konverzace, kazdopadne po dvou hodinach uz jsem zacala byt celkem unavena.

Brzy jsme pristali v Chicagu, kde jsme presedali do maleho letadylka, jak uz o tom psala Jana ve svem blogu. Na letisti jsem zpusobila male drama, kdyz jsem si v prirucnim zavazadle prevazela ostry svycarsky nuz, ktery bohuzel neprosel bezpecnostni kontrolou... ostatni me povazovali za nejuspesnejsi teroristku poslednich dob, kdyz jsem na palubu mezinarodniho letu i pres prisne nemecke kontroly propasovala takovou zbran.

Po priletu se nas hned ujali nasi druzi rodicove Alan s Larrym, kteri uz se na nas nesmirne tesili. Maji na starosti nas stipendijni program a my se tu diky nim muzeme citit celkem dulezite, protoze Alan je tu dekanem pro vyber uchazecu a Larry reditelem karierniho servisu, ktery tu ma docela dobrou uroven.

Cas tu strasne rychle utika, uz si ani skoro nevzpominam, co jsem tu vsechno za ten mesic prozila. Za sve dosavadni nejvetsi uspechy povazuji nakupy vseho druhu pres internet, protoze na ne jsem pred tim nebyla moc zvykla. Navic vam porad nekdo telefonuje a chce znat kontakty na me bankovni poradce apod. Proste zadny jednoduchy proces, aspon ne ze zacatku. Jeste horsi to ale bylo s nakupem mobilu. U nas trivialni vec, tady se ale musi projit slozitym, zrejme protiteroristickym procesem, ktery trva pekne dlouho. A kdyz navic prodavaci trva asi 10 minut vytukat jedno z 20 potrebnych kontrolnich kodu, muzete nakupem mobilu stravit skoro cele odpoledne.

Po zarizeni vsech nutnych formalit, po krevnich testech (jestli jim do Ameriky nahodou neprinasime nejakou zavaznou chorobu) a nakupu sesitu ve Walmartu jsem se konecne mohla trochu zastavit a podivat se na vse, co jsem tu uz zazila. A nebylo toho malo. Tak napriklad:

• Vecere u Alana doma, kde jsme se setkali i s dalsimi Cechy a lidmi, kteri nam tu chteji pomahat.
• Piknik s Rotary klubem, jehoz se zucastnil i starosta Lincolnu - ten nas zahranicni studenty ujistoval, ze se tu budeme citit skvele a ze kdybychom meli s cimkoli potize, tak se mame ohradit tim, at si ostatni davaji pozor, protoze zname starostu
• Odpoledne stravene americkym fotbalem... zpocatku zajimace nasat atmosferu, po prvni hodine uz jsme zacinali umirat nudou a po trech hodinach jsme byli doslova mrtvi a byli radi, ze uz to konci... ani kdyz nam treneri vysvetlili pravidla jsme nebyli schopni pochopit, o co v te hre jde
• Vylet do ZOO v Omaze... parada
• Chodim zpivat do sboru a kazdou nedeli zpivam pri msich
• Dnes jsem se poprve zucastnila Bible studies, kdy se schazime s par holkama a spolecne cteme z Bible (je to tu hodne popularni)
• Taky uz jsem soucasti PRSSA :O) ... at uz si pod tim predstavite cokoli... kazdopadne diky tomu pojedu za mesic na podzimni prazdniny na Floridu
• Casto chodim plavat, obcas do posilovny a na badminton... protoze tu je vse tak blizko!
• Taky uz jsem prihlasena na vodu, kdyz jsem letos tu Berounku nejak nezvladla. Za dva tydny vyrazime, tak doufam, ze bude vedro.

Je to spousta novych zazitku, o kterych bych tu mohla sepisovat romany, kazpodadne jsem rada, ze jsem vubec zacala neco psat.

Doufam, ze se mi ted bude darit psat sem casteji a strucneji, abyste byli vice v obraze.