Vcera jsem se akorat vratila z "vecerni" mse a nasledneho popijeni nealko pinakolady a dalsich drinku a sla hned spat, protoze uz byla skoro pulnoc. Sotva jsem zalehla a chtela si nechat neco hezkeho zdat, zacaly kolem me slehat blesky a ja si rikala, ze ma spolubydlici Narumi cekala, az usnu, aby si me mohla tajne vyfotit :O)
Po par blescich se ale ke vsemu pridaly hlasite sireny, ktere jsou umisteny nad mou hlavou... tak to uz jsem si prestavala myslet, ze jsem tercem Narumina hledacku, po chvilce vyskocila z postele a uslysela vyzvu: "Fire in the building... leave the building..." Zkratka pry horelo a vsichni obyvatele Selecku (je nas tu tak +-500) museli tesne pred pulnoci vyklidit budovu.
Stacila jsem si oblect misto kratasoveho pyzama teplaky a vzit zimni bundu, protoze tu uz je pekna zima, kartu od pokoje a taky Narumi, ktera moc netusila, co se deje. Vsichni meli namireno do protitornadoveho krytu, ktery je umisten v suterenu... Pred nekolika dny totiz bylo cviceni na tornada, o kterem jsem ale nemela tuseni... a tak to meli vse pekne secvicene a sporadane sli dolu. Vtom ale zacala volat jedna holka, ktera nas tu ma castecne na starosti, at nechodime dolu, ale na louku pres ulici. Bohuzel venku poprchavalo, tak se nam tam moc nechtelo. Ale museli jsme.
Za chvilku jsem potkala Ludka, ktery mel budnu, batoh na zadech a usmev na rtech... Delala jsem si srandu, ze chtel urcite zachranit svuj super novy a skvely pocitac, kdyz ma batuzek.. a on ze jo. Pry se chystal odejit z pokoje jen tak, ale kdyz otevrel dvere na chodbu, bylo tam pry vsude zakoureno, tak se rychle vratil, sbalil svoji nejcennejsi movitost a sel. No kdyz jsem to slysela, celkem jsem se zhrozila, kdyz jsem si predstavovala, kolik usili jsem dala do shaneni veskere elektroniky apod., ktera by mi tam ted mela shoret.
Asi za dve minuty prijela dve obrovska hasicska auta, jedno male a taky jedno policejni. Pravy zasah uprostred noci se vsema svetylkama... sirenama...
Vsichni litovali, ze nechali fotaky na pokoji. Nekteri ale meli sve chytre telefony, tak preci jen nejake zachycene vzpominky budou.
Asi po pul hodine bylo po akci (hasici dukladne prohledali budovu, kde asi nehorelo, jen nekdo zakouril chodbu) a my jsme se mohli vratit do pokoju. Protoze uz ale bylo po pulnoci, nemohli jsme se vratit normalnima vchodama, ktere normalne pouzivame, ale jen jednim otevrenym, kde vetsinou sedava nejaky student a pousti nas jednotlive dovnitr. A tak jsem misto 20 metru musela ujit asi 200, nez jsem se propletla vsema chodbama a dosla konecne do sveho pokoje. Navic jsem ted cestu skoro nepoznala, protoze byly zavreny vsechny dvere, ktere byvaji jinak otevrene, a tak vse vypadalo uplne jinak.
Ani jsem si nemyslela, ze to tu bude opravdu plne zazitku... tentokrat nastesti s dobrym koncem.
No comments:
Post a Comment