Vcera byl ctvrty ctvrtek v listopadu, coz znamena, ze byli vsichni se svymi rodinami a slavili Dikuvzdani.
Ulice Lincolnu byli liduprazdne:
Jen ja jsem stala na ulici a usmevem na tvari cekala... a cekala...
Na odvoz, ktery me dopravi k me pritelkyni a mentorce Vi. Nastesti jsem se dockala a prijela do krasneho domecku u jezera, kde uz bylo slavnostne prostreno:
A ja jsem byla opet vdecna na vse, co pro me Vi dela. Jsme skvely tym:
Po bohate veceri, kde samozrejme nechybela kruta nebo krocan (bohuzel to jako neAmericanka jeste nedokazu v tepelne upracovanem stavu rozpoznat) a spousta priloh. Nasledovalo zpivani pisnicek za klavirniho doprovodu a dezert.
Nakonec jsme si samozrejme nezapomneli poridit vzpominkove foto:
A uplne na zaver jsem rodince rozsirene o dva zname udelala jeste jedno spolecne foto u rodinneho krbu:
Krasne prvni Dikuvzani je za mnou, ted uz se pry staci divat kazdy den na televizi, protoze tam od ted pojedou tradicni vanocni filmy.
No comments:
Post a Comment