Cas tu leti tak rychle, ze je konec listopadu... a tim padem i dalsi prazdniny. Ve ctrvtek je dikuvzdani, a tak zitra zacinaji oficialne prazdniny, ktere potrvaji do konce tydne. Spolecne s prazdninami skolnimi sem dorazili ale i prazdniny od horke cokolady se zmrzlinou (kterou jsem si diky sve vynalezavosti zacala v jidelne pripravovat... nebo to spise svedci o mem pomalejsim uvazovani, kdyz jsem na moznost spojit horkou cokoladu a zmrzlinu prisla az po 3 mesicich? :o) Volno totiz dostali i vsichni zamestnanci jidelen, a tak jsem po vice nez 3 mesicich nasedla opet na autobus a vyrazila na nakup do Walmartu.
Bohuzel jsem vyrazila na autobus, ktery ale nejel, a tak jsem na zastavce cekala 40 minut. Do obchodu jsem ale nastesti dojela a nacerpala trochu vanocni atmosferu, ktera tam byla citit. Koupila jsem par testovin, chleba a mliko a na prazdniny vystarano. Ve ctvrtek jsem totiz pozvana na slavnostni veceri k Viann, me skvele mentorce. V patek pujdu pro zmenu na obed s Msgr. Pleskacem a v nedeli na veceri k me nove pritelkyni Diane a jeji rodine. Hlady tedy rozhodne neumru.
Lincoln se touto dobou hodne vyprazdnil, protoze vetsina studentu odjela domu. Mezimarodni studenti vyjeli na vylety, jako napr. na spolubydlici Narumi, ktera odletela smer Boston a New York. Vyuzivaji kazdou chvilku, protoze uz se to tu pro vetsinu rychle krati. Jsou tu totiz jen na semestr.
Ja si par dni volna uziju po svem. Castecne praci na projektech do skoly, setkanim s prateli, taky se obcas podivam na filmy, ktery jsem si vypujcila v knihovne. Sbirani zazitku si vynahradim na Vanoce, kdy se chystam stravit cely mesic v New Yorku. Castecne jako dobrovolnik u Sestricek zivota, par dni taky na setkani Comunione e Liberazione.
Doufam, ze se mate i vy vsichni moc dobre,
myslim na vas,
Maruska
No comments:
Post a Comment