Vy vsak hledejte jeho kralovstvi… aneb dobrodruzstvi pokracuje

Uz kdysi v rijnu jsem psala zazitky s podobnym nazvem jako dnes: Vy vsak hledejte jeho kralovstvi… nevim ale, jestli jsem jasne zduraznila slova, ktera nasleduji: A TO OSTATNÍ VÁM BUDE PŘIDÁNO. O pravdivosti techto slov jsem se jiz nekolikrat presvedcila, ze si ale kvuli tomu budu muset odbavit dalsi kufr a poslat domu par baliku, jsem opravdu necekala.

Zacneme hezky od konce. Vcerejsi den, Novy rok, byl pro me mimoradnym zazitkem. Odehral se uplne jinak, nez jsem cekala, opet se mi ale potrvdilo, ze to nejlepsi prichazi v zivote necekane, jako nezaslouzeny dar. Jeste rano jsem slavila se sestrickami a asi 55 mladymi zenami v krasne Vile P. Marie Guadalupske v Connecticutu Novy rok....

....a vecer jsem jiz opet byla v konventu Nejsvetejsiho srdce na Manhattanu. Pritom jsem podle vseho v Connecticutu mela byt az do 6. ledna. Zasveceny zivot s sebou nese hodne flexibility a poslusnosti… vic, nez bych cekala. Tato necekana zmena mi prisla naramne vhod, protoze jsem aspon mohla z netu domu poslat par sms a vam ted priblizit, jak se mi tu dari. Navic jsme vecer vsichni spolecne slavili Novy rok nebo jeste Vanoce (moc jsem nevedela presne co, protoze bylo 1.1., ale rozbalovali jsme si darky :O)

Byla jsem velmi mile prekvapena, kdyz i na mem kline pristali dva krasne darky, ktere jsem skoro nechtela rozbalit, jak byly nadherne zabalene. 

Kdyz jsem prece jen zacala rozbalovat jeden z nich, ktery byl velice lehky, pomyslela jsem na jednu vec, co by to mohla byt. Kdyz jsem pak darek rozbalila uplne, nestacila jsem se divit. Malem bylo radosti po mne. Dostala jsem Andela Zazraku od Willow Tree… Andela, ktery se mi uz dlouho libi a chtela jsem si ho i poridit, nakonec jsem ho ale jako darek poridila nekomu dalsimu :o) A Buh vedel, jak moc jsem po nem sama touzila… a je to tady! Buh zna i ma nejtajnejsi prani a chce mi udelat radost, a to dost hmatatelne. Sestricky byly skoro dojate, jakou mi udelaly radost a pocitaly pravdepodobnost, s jakou se toto mohlo stat. O me slabosti pro prave tohoto andela totiz nemely ani poneti. 

V krasne krabici jsem pak dostala druhy darek, moc hezkou kasmirovou salu. Celkem mi slusi, co myslite?

Ty nejkrasnejsi darky prichazi necekane a nezaslouzene. A je na nas, abychom je prijimali. A ja se v roli prijimajici s otevrenou naruci nachazim cely tento rok. A je to neco! Taky je dulezite zminit, ze nesmim zapominat na vdecnost – vsichni radi vidi, ze mi udelali radost, tak jim to musim davat poradne znat.

Vcerejsi den jsem si taky chovala jedno z nejkrasnejsich miminek, co jsem za posledni dobu videla. Posudte sami…

A jak se rika: Jak na Novy rok… tak doufam, ze se letos jeste hodne nachovam :O)

Doufam, ze jste meli tak krasne Vanoce a Novy rok, jako ja!

  

Nam, nam narodil se

Uz zitra asi budete zpivat tuto krasnou koledu. Tady v NY ji takto doslova asi zpivat nebudeme, presto snad ale budu vyznam slov na vlastni kuzi pocitovat. Dopomohou mi k tomu 3 miminka, ktera tady v konventu mame - jedno hezci nez druhe a vsechny maji 2 mesice. Tady aspon na ukazku dvojcata Elisabeth a Elijah:

Predevcirem jsem mela tu cest se seznamit i s “YourMajesty” (VaseVysost=2lety kluk) a “Promise” (Zaslibeni = 3 leta holcicka), kdyz jsem pomahala u nich doma v Bronxu s uklidem:

Vcera jsem byla s kamaradkami Christinou a Erin (obe studuji medicine na vehlasne Mayo klinice v Rochesteru, Minessota) v centru, ktere pomaha tehotnym divkam v nouzi, a tak bylo jeste zajimavejsi videt, jak se mlade maminku dozvidaji ted pred Vanocemi, ze se jim narodi (doufejme) v cervenci nebo srpnu miminko. Pomaha jim Linda, ktera poslednich par desitek let zasvetila tomu, aby se narodilo co nejvice deti, ktere by jinam asi nemeli moc sanci na zivot. Tady jsme s Lindou zvecneny:

Vcera vecer jsme se sestrickami slavnostne zdobily stromecek, popijely jsme u toho horkou cokoladu a poslouchali Sinatru apod. Byl to moc hezky vecer:

Vcera a predevcirem odpoledne jsem taky mela moznost se jit projit po meste, tak jsem toho nalezite vyuzila (zato me kazdy vecer poradne bolely nohy a zada.. ze bych uz starla? :O):

Prvni dojmy z NY

Byl vecer, prvni maj... no tak do maje tu mame jeste modne daleko, ale vecer byl. Sobotni vecer byl mimoradnym zazitkem. Sedela jsem v letadle doslova nalepena na okynko, kdyz jsem uvidela miniaturni Sochu Svobody. Pohled, ktery se prede mnou mel rozprostrit uz za par okamziku, jsem si ale nedokazala vubec predstavit. Nadherny nocni Manhattan mi doslova vyrazil dech a vryl slzy do oci. Trpytil se jako jeden z tech drahokamu, co obsahuje zelezo (ferit?), a mel i podobnou strukturu.. podobal se hodne vysokym tmavym krystalum tahnoucim se do vyse nebe. Naprosta nadhera,

Tuto pohodovou scenerii ale mel jiz brzy vystridat neprijemny neklid, kdyz jsem nasedala do predem objednaneho SuperShuttelu, ktery me mel zavest na misto urceni. Spolecne s dalsimi 8 lidmi jsem sedela v minibuse smerujicim na Manhattan. To me celkem znepokojilo, protoze jsem si myslela, ze budu bydlet v Bronxu. Naproste ticho me taky nedodalo na duvere. Ticho prolomila jen jedna postarsi pani, ktera zkusene komentovala mistni znaceni ulic: "to by se v Miami stat nemohlo, ze by tam byla krizovatka Place a Avenue.. vzdyt to znamena totez!"
Cestou jsme jeli po hodne zajimavych komunikacich, ktere se ve vzduchu krizily s metrem. Porad jsem si rikala, ze jedeme nekam spatne, vzdyt potrebuju na 450 West 51. ulici a my jedeme nekam dolu, tzn. na nizsi cisla ulic. Protoze byla v NY hrozna predvanocni zacpa, cesta trvajici normalne 15 minut trvala 2 hodiny. Za tu dobu jsem mela moznost si nejen prohlednout 5th Avenue, katedralu, Times Square apod, ale taky pochopit zpusob znaceni ulic. Konecne mi doslo, ze 450 neni nazev ulice, ale domu. Jupi.. konecne ze me neprijemny pocit opadl. Uz jsem vedela, jak se v NY zorientovat a byla jsem i dostatesne blizko nato, abych v jakemkoli pripade dosla do konventu pesky. To ale nepripadalo v uvahu, protoze jsem si zaplatila za door-to-door dopravu, a ridic me nesmi nechat jinde nez primo pred barakem. Nastesti jsem z cestujicich byla druha na rade, kdo byl rozvezen,a tak jsem do konventu dorazila po 11 v noce. To byla dalsi obava.. Behem letu jsem se sestrickam vubec neozyvala a ani po priletu jsme vubec nekomunikovaly. Nezbyvalo nez doufat, ze na me pamatuji a ze uz nespi.

Nastesti mely sestry ten den vanocni vecirek s zenami, kterym pomahaji, tak se taky akorat vratily "z prace". Vrele me privitaly a ja si po kratke navsteve kaple a kuchyne mohla jit konecne do sveho pokojiku odpocinout.

Nasledujici den byla duchovni obnova, pri ktere se mlcelo, a tak jsem si po narocnem cestovani mohla odpocinout. Behem dne jsem si i poradne pospala. Vecer jsem pak sla do postele uz radsi v 8 hodin, protoze jsem vedela, ze od nasledujiciho dne zacne klasterni rezim s vstavanim v 5.30.

Prvni den s rezimem uz je ale uspesne za mnou - stravila jsem ho prevazne pecenim muesli pro 100 lidi (6 galonu * 16 hrnku) - a ted uz me jen ceka duchovni cetba a sladke sny.

Takze tak dobre se mam.

Pokracovani priste.

Krasne Vanoce

Cas utekl hrozne rychle. Sedim na posteli a vedle sebe mam sbalely batoh na cestu do New Yorku. Letosni Vanoce budou v mnoha smerech netypicke...
Zaprve je nebudu slavit doma, a tak jsem uz pred nekolika tydny poslala domu balik plny prekvapeni :0)
Zadruhe je nebudu slavit v okruhu svych znamych... a nebo jo? Mozna, ze uz se daji Sestricky Zivota, se kterymi si uz nejaky cas pisu a volam, nazyvat dokonce mymi pritelkynemi. Stravim s nimi celkem dlouhy cas, jednu z nejkrasnejsich dob v roce vubec. Spolecne s nimi budu pomahat maminkam v nouzi a taky se starat o male deti. Smysluplne tak stravim letosni svatky. Po 3tydennim dobrovolnictvi si udelam tyden volna a turistiky po NY (snad uz budu dostatecne obeznamena se vsim a neztratim se pri prvni prochazce po Times Square nebo Central Parku) a zajdu se snad podivat i na nejakou show na Broadway. Hodne me laka Lvi kral.
Cely mesicni pobyt (celkem 32 dnu, abych byla presna) zakoncim Meetingem CL (tady se mu rika Encounter) a setkanim s Julianem Carronem.

Vypada to vse moc dobre - takto cerne na bilem - tak doufam, ze to tak i bude. Pro cestu z letiste uz jsem si radsi zaridila odvoz, aby me prazdniny neskoncily drive, nez zacnou.

Vsem Vam touto cestou preji krasne Vanoce a pozehnany vstup do Noveho roku!

$10,000 darovano, uff

Konec semestru je tady. Teoreticky se teprve kvapem blizi, ale prakticky do vsech predmetu uz je vetsina vseho udelana. Prave jsem se napr. vratila z prijemneho vecirku, na kterem  jsme slavnostne predali celkem $10,000 trem neziskovym organizacim. Jejich projekty nas zaujaly nejvice z celkovych 34 uchazejicich se o grant.

$2,500 ziskala organizace Casa for Lancaster County, ktera pomaha detem z detskych domovu rychleji se dostat do nahradni pece.
Dalsich $2,500 pujde na vytvoreni klubu (pod zastitou organizace The Arc of Lincoln) pro dospivajici s intelektualnimi a vyvojovymi vadami, napr. autismem, jenz jim pomuze pripravit se na prechod do pracovniho zivota.
Vubec nejvyssi grant ve vysi $5,000 pomuze sponzorovat kvalitni a setrne vyslechy sexualne zneuzivanych deti, ktere by jinak byly podrobeny dlouhym neprijemnym pozorovanim. Child Advocacy Center pomaha i ostatnim clenum rodin, ktere se staly obeti zneuzivani.

Bylo to opravdu tezke vybrat mezi vice nez 30 prospesnymi projekty ty, ktere podle nas nejvice splnovaly poslani nasi Project Impact Lincoln organizace.

Cela slavnost v obrazech:

Vse zacalo mym prichodem do Univerzity of Nebraska Foundation, kam jsem celych 1.4 mile dosla pesky na asi 10cm podpatcich.

Mistnost zatim zdobily jen kvetiny a dve misy s obcerstvenim...

Jedna ovocna...

A druha syrova.

Kdyz jsme naaranzovali stoly do spravnych pozic, udelali jsme si jeste spolecne foto nasi tridy:

Pak uz cela slavnost zacala, mela spad a brzy uz se vitezne organizace radovaly ze ziskanych financi:

Hezky jsme pripravili i certifikaty:

Mame pravo snit / We have the right to dream

Byla jsem prave na ceste do hodiny, kdyz jsem slysela obrovsky potlesk a nadseni rozlehajici se z jednoho z mnoha slavnostnich salu univerzity. Nakoukla jsem dovnitr a videla, ze sal je zaplneny cernosskymi spoluzaky, kteri stoji a nadsene opakuji slova postarsiho pana stojiciho na podiu.

Kratce pred tim, nez se toto vse odehralo jsem se setkala s Larrym, ktery mi rekl, ze tu dnes bude Jesse Jackson. Protoze jsem nejevila znamky toho, ze bych vedela, o koho se jedna, Larry mi povedel, ze je to takovy druhy Martin Luther King bojujici jiz nekolik desetileti za lidska prava, hlavne prava Afro-Americanu.

Byla jsem ted dost zvedava, co se bude v sale dit, a tak jsem se rozhodla udelat neco, co moc casto nedelam: proste nejit do hodiny, zustat a mit jedinecny zazitek. Tise jsem vklouzla do salu a sedla si do jedne z poslednich rad. A pak se postupne stupnovalo vasnive opakovani motivujicich slov Jesse Jacksona, ktery zakricel: I am somebody a ostatni opakovali unisono I am somebody... I have the right to dream...

Neco podobneho jsem jeste nezazila. Dokazu si ted zive predstavit, jak vypadala setkani vedena M.L.Kingem, ktery dokazal angazovat cele davy lidi.

Nejdulezitejsi sdeleni, ktera dnes Jesse Jackson smeroval k cernosskym studentum, jsou tato:

• Mam pravo snit. Nejsou tu pro me zadne limity, protoze Buh rozdeluje dary po celem meste.
• Jestli  jsem vzadu (jako hrac na fotbalovem hristi), nebudu se divat kolem, ale budu rychlejsi a dosahnu svych cilu.
• Nemam pravo delat mene, nez co je v mych silach (I do not have the right to do less than my best).

Po setkani se studenty nasledovala jeste prednaska pro verejnost, kdy jsem si uvedomila, jaky je rozdil mezi "delat zmenu a byt jeji soucasti" a "mluvit o zmene". Atmosfera ve velkem kulturnim centru byla zcela jina nez rano u studentu. Prevazovalo poslouchani, ktere uz me nezaujalo natolik, abych na prednasce zustala celou dobu. A tak jsem, ackoli se to moc neslusi, opustila sal uz po 20 minutach a dala prednost skypovani s rodnym Brnem.

Tady jeste na ukazku par fotek z prednasky s verejnosti:

• 
  

Krasna otazka

Sedela jsem si v klidu v pokoji u pocitace, kdyz zaklepala ma kamaradka a sousedka Xuan. Vedela jsem sice, ze tu ma pres prazdniny taky byt, ale byla tak potichu, jako vzdy, ze jsem si myslela, ze jsem tady na patre skoro sama.

Potrebovala pomoct s najitim materialu do skoly, tak jsme to rychle zvladly a bylo hotovo. Pak se zeptala, jestli mam jeste hodne domacich ukolu - ukazala jsem ji na knizku, co mam do tydne precist a napsat z ni esej, pak ale ukazala na jinou a rekla, ze tuto ctu nejradeji.

Je to kniha se jmenem "Chlapec, ktery se setkal s Jezisem", kterou napsala Immaculee a ktera ma oficialne vyjit az pozitri. Xuan, ackoli toho o krestanstvi moc nevi, protoze je z Ciny, rozpoznala jmeno Jesus a nadsene rikala: "to je Buh, ze?" Potvrdila jsem ji to. Pak se zeptala, co tedy znamena ten nazev knihy, protoze Buh prece zije v nebi. Vysvetlila jsem ji, ze Buh je vsemohouci a mimoradne se zjevil chlapci jmenem Segatashya, ze se ale spise zjevuje Jezisova matka Marie. Xuan pozorne poslouchala, a pak se proste zeptala: "ooo, takze ty jsi se taky setkala s Jezisem?" V srdci jsem se pousmala a rekla, ze to bylo mimoradne setkani se Segatashyou, ze Jezis se nezjevuje porad. Ze to bylo snad vubec prvni setkani po 2000 letech.

Tato jednoducha otazka Xuan me trochu zaskocila, i kdyz mile. Jake by to asi bylo, kdyby se zjevil i mne... tak, jako Segatashyovi, ktery mu diky sve prostote kladl i takove otazky jako napr.: Jezisi, rikas nam, ze mame milovat sve nepratele, i kdyz se zdaji byt dabelsti, plni hrichu a skodi nam. Nevedl vsak sam Buh valku proti Satanovi a neposlal ho do pekla? Rikas nam, ze Satan je nas nejvetsi nepritel a ze proti nemu musime bojovat, proti jeho pokusenim. Mohl bys mi prosim vysvetlit, jak nam na jednu stranu muzes rikat, ze mame milovat sve nepratele, kdyz se na druhou stranu zda byt jasne, ze nenavidis Satana?

Tak toto je pribeh, ktery ma byt jeste objeven: pribeh pohanskeho negramotneho chlapce Segatashyi, ktery pote, co se mu zjevil Jezis, vedl teologicke debaty s predstavenymi cirkve a bylo jasne, ze to, co rika, je zazrak. Bohuzel se i Segatashya stal obeti hrozne genocidy ve Rwande, ktera pozastavila i proces prozkoumavani jeho zjeveni.